Nedovolte jen tak něčemu být součástí vaší domácnosti. Myslíme si totiž, že má smysl si vybírat, a proto vznikl Obyčej s neobyčejným nábytkem dělaný s láskou od českých tvůrců.
Proč právě název Obyčej?
obě: Slovo obyčej nás napadlo ve spojitosti se slovy zvyk a tradice, protože o tom celý projekt je. Chceme lidem přiblížit ruční výrobu a práci s materiály, protože se nám zdá, že s příchodem velkých nábytkových řetězců se řemeslo pomalu vytrácí. Slovo obyčej zase mizí z českého slovníku. Myslíme si, že obojího je škoda, takže jsme to chtěly zase trošku popostrčit do popředí.
Kdy vznikl Obyčej?
obě: Obyčej vznikl asi před čtyřmi lety, kdy jsme spolu seděly na schodech a přemýšlely, co s těmi pár kousky nábytku, které jsme začaly renovovat a předělávat. Přemýšlely jsme o Fleru, ale tam nám připadá ten nábytek takový zapadlý, pořád si spojujeme Fler s bižu a oblečením. Tak jsme si řekly, že by vůbec nebylo od věci, kdyby vznikl portál podobného ražení ale jen s nábytkem.
Co je na nábytku, který na Obyčej.cz můžeme najít, výjimečného a unikátního?
obě: To, že je výjimečný a unikátní (haha). Jde o nábytek od českých výrobců ruční výroby, takže žádná strojovka a proto jsou všechny kousky originály. A hlavně je vyráběn s láskou. Člověk má pak k takovým věcem hned jiný vztah.
— — — — — — — — — — — -
Kdo jsem a co dělám?
T: Jsem člověk, který rád tvoří a předělává staré nefunkční věci na něco jiného a tím jim dává nový život. Mám ráda svého muže, jídlo, slunko, vůni dřeva, hodný lidi, psi a kočky, bouřky, stromy, houby, starý věci, nový věci, moře, vrtačku, koupání v rybníku bez ryb, kafíčka, čokoládu, karaoke, prales, ovocíčko, knížky…. A taky jsem tlustá a mám velký břicho. (hahah)
M: Baví mě nové věci a to, když mi něco nového vzniká pod rukama. Kromě nábytku a interiérového designu je mi blízké i současné umění. Čas od času pořádám výstavy pro své kamarády. Ráda si ale hraju i se slovy, a tak mě momentálně živí texty, copywriting.
Jak dlouho se my dvě známe?
T: Až moc dlouho (heheh). Nejsem si úplně jistá, ale řekla bych, že tak 12 let? Marto?
M: Vyrostly jsme obě v Ořechově, což je vesnice kousek za Brnem. Pamatuju si Téru, jak mi v mých asi sedmi letech vynadala, když jsem přišla do jednoho parku, který ona nazývala svým rajónem (smích). Pár let mi trvalo to překousnout, ale teď už jsme největší kámošky.
Proč jsme to daly na Obyčej.cz dohromady?
T: Protože jsme pořád dohromady, takže když přišel nápad s Obyčejem, tak jsme byly zase dohromady. Neumím si představit dělat Obyčej s někým jiným.
M: Baví mě, jak Terka přemýšlí. Kouká se na věci tak nějak z jiného úhlu. Taky občas vyloženě srší nápady, a když se náhodou něco zmrví, dokáže se tomu zasmát, což je boží. Zároveň je na rozdíl ode mě větší realista, takže mě často staví zpátky na zem. Známe se už milion let, a tak víme taky, jak se navzájem motivovat.
Co nás motivuje k práci pro Obyčej.cz?
T: Nás to strašně baví, byly jsme u toho od začátku, daly jsme do toho kus sebe, strašně moc času, nápadů a energie, je to takový naše miminko a dělá nám radost, když se nám něco povede.
M: Obyčej mě hrozně baví. S každým novým furnitiérem nebo kouskem nábytku mám radost, že se nějak hýbe. Užívám si taky, jak je rozmanitý. Jak se z webu stává komunita šikovných nábytkářů, jaké máme zpětné vazby. Díky němu jsme poznaly nejen spoustu zajímavých lidí, ale účastnily jsme se i různých akcí. V rámci Obyčeje toho máme ještě v plánu ještě hrozně moc a opravdu věřím, že se bude dál rozvíjet.
Co se vám vybaví, když se řekne “nábytek”?
T: Úplně jako první se mi vybavila velká robusní zdobná skříň. Ale k věci. Nábytek je to, co vytváří náš domov, dotváří atmosféru a má velký vliv, vlastně ten zásadní (pokud vynechám lidi, kteří s vámi bydlí) na to, jak se doma cítíte. Já už teď třeba vůbec nechodím ven, protože vím, že u mě doma je to nejhezčÍ (hahahahah).
M: Obyčej (smích). Všechny ty skvělé kousky, co jsou na webu, ale i všechna práce, která za výrobou stojí.
Jaký je můj nejoblíbenější kousek nábytku?
T: Obecně asi skříň nebo komoda, ale když bych byla konkrétní, tak moje lampička vytvořená ze staré nefunkční trumpety.
M: Emmm… asi stůl. Stůl je vždy uprostřed dění s kámoši a rodinou. Je s námi po generace a hlavně se na něm jí. Jeden jsem si zrenovovala, ale je to spíš takový malý pracovní stolek. Je ale mým asi nejoblíbenějším kouskem u mě doma.
